Srazil na sjezdovce v Alpách lyžařku. Stálo to dva miliony korun

Srážka s jiným lyžařem je podle pojišťoven poměrně častou pojistnou událostí. V alpských zemích navíc velmi drahou. V případě lehkých zranění se pojistná plnění pohybují v řádech statisíců a u středně těžkých běžně v řádu milionů korun.

„Ze statistik vyplývá, že dvanáct procent všech nehod na sjezdovkách je způsobeno právě srážkami,“ potvrzuje Jan Marek z pojišťovny Generali. Na první pohled to sice není zas tak vysoké číslo. „Problém je ale v tom, že když už k nim dojde, bývají mnohonásobně dražší než běžné zimní škody z onemocnění nebo úrazů,“ upozorňuje Vlastimil Divoký z ERV Evropské pojišťovny.

Svědčí o tom i případ českého turisty, který ve švýcarském horském středisku na dojezdové ploše před vleky srazil německého lyžaře. „Oba utrpěli rozsáhlá zranění a nároky, které byly z pojištění odpovědnosti německému lyžaři hrazeny, dosáhly částky převyšující 80 tisíc eur, respektive více než dvou milionů korun,“ uvedla Ivana Buriánková z České pojišťovny.

Pojištění odpovědnosti by proto stejně jako pojištění léčebných výloh mělo být na lyžařskou dovolenou povinnou výbavou. „A jeho limit by měl být dostatečně vysoký. Optimální jsou alespoň tři miliony korun,“ doporučuje Milan Káňa z Kooperativy.

Co všechno musí viník zaplatit

Z pojistky se totiž nehradí zdaleka jen náklady na ošetření. „Hradí se z ní také bolestné, ztráta výdělku po dobu pracovní neschopnosti či odškodnění za zhoršené společenské uplatnění,“ vyjmenovává Renata Čapková z České podnikatelské pojišťovny. „Pojištěný má nárok rovněž na právní pomoc v zahraničí, včetně jejího zprostředkování, a na nutné překladatelské služby. V případě soudu kryje pojišťovna i náklady na právního zástupce a soudní výlohy.“ A vzniklou škodu často nárokuje i zdravotní pojišťovna poškozeného (toho, koho jste zranili), která vynaložila náklady na jeho léčbu.

Každá z těchto položek se přitom již u středně těžkých zranění běžně pohybuje ve statisících korun. O tom se přesvědčil i pan Karel, který v Alpách srazil 55letou lyžařku. Žena utrpěla zlomeninu holenní kosti a krčku, dále měla přetrhané kolenní vazy. Celkový účet, který ERV Evropská pojišťovna za svého klienta uhradila, se vyšplhal na téměř 2 miliony korun.

Převoz vrtulníkem ze sjezdovky do nemocnice stál 90 tisíc korun. Náklady na léčení včetně operace činily 318 tisíc korun. Pokračující léčba ve vlasti zraněné včetně další operace a repatriace přišly na 420 tisíc korun. Rehabilitace a další náklady spojené s léčbou (například doprava k lékaři) vyšly na 132 tisíc korun. „Dále pojišťovna uhradila 515 tisíc korun za ušlý zisk zraněné, 143 tisíc korun jako bolestné a 168 tisíc korun za zhoršení společenského uplatnění,“ doplňuje Divoký. A k tomu ještě 94 tisíc korun za právní zastoupení a 35 tisíc korun za znalecké posudky. Bez pojištění odpovědnosti by pan Karel všechny tyto položky musel uhradit z vlastní kapsy.

Zahraniční lyžaři se nemají problém soudit

S tím, že by vám zraněný lyžař něco z toho odpustil, raději nepočítejte. „Rozhodně nechceme strašit, spíš upozornit na to, že v Alpách jsou lyžaři zvyklí takové škody na druhém zkrátka vymáhat. Klidně i na dítěti a klidně i soudní cestou,“ varuje Jan Marek.

A mnohdy vás ani nebudou předem nijak varovat. O čemž se přesvědčila paní Eva. Při jedné jízdě v Alpách se střetla s jiným lyžařem. „Na první pohled došlo pouze k drobným poraněním, které na místě ošetřila horská služba. Nedlouho po jejím návratu zpět do České republiky však obdržela výzvu od právního zástupce druhého lyžaře k uhrazení nákladů za léčení, ušlý zisk a bolestné v celkové výši 3 568 eur, tedy více než 90 tisíc korun,“ popisuje Renata Čapková. Tuto sumu uhradila poškozenému pojišťovna právě z pojištění odpovědnosti, které u nich paní Eva měla sjednané v rámci cestovní pojištění.

„Zvláště v Rakousku je také zcela běžné, že na sebe účastníci nehody navzájem podávají předběžnou žalobu, a to právě z důvodu, aby co nejvíce chránili svá práva,“ upozorňuje Vlastimil Divoký. Až následně se pak řeší, kdo je viníkem nehody.

Jak je to s pravidly FIS

Při určování viníka je rozhodující zejména to, kdo porušil pravidla FIS vydaná Mezinárodní lyžařskou federací (jejich celé znění najdete zde). Právě ta určují, jak se mají lyžaři a snowboardisté na sjezdovkách pohybovat.

Říkají například, že lyžař či snowboardista jedoucí zezadu musí svou trať volit tak, aby neohrožoval lyžaře jedoucího před ním, nebo že předjíždět je dovoleno shora nebo zdola, zprava nebo zleva, ale vždy s takovým odstupem, aby předjížděnému lyžaři zůstalo dost místa k jízdě.

„I když pravidla FIS nejsou obecně závazným předpisem, jsou pro lyžaře na sjezdové trati závazná, a to bez ohledu na to, zda jsou pramenem práva, či nikoliv,“ zdůrazňuje advokát Jiří Hartmann z kanceláře Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři. Tuto skutečnost konstatoval ve svých rozhodnutích již i Nejvyšší soud České republiky, přestože u nás přímo v žádném zákonu pravidla FIS zakotvená nejsou. Pojištění odpovědnosti je proto vhodné mít sjednané i při pobytu na českých horách.

Obdobná situace je také v Rakousku, kde pravidla FIS také nemají formu zákona. „Nicméně podle bohaté judikatury rakouských soudů je zřejmé, že z pravidel FIS při určování míry zavinění vycházejí,“ dodává Hartmann. A stejně je tomu i v dalších alpských zemích a rovněž na Slovensku.

Nehodu si pokud možno dobře zdokumentujte

Pokud byste se tedy stali účastníky (nebo svědky) nehody na lyžích, máte v prvé řadě povinnost poskytnout zraněnému první pomoc a v případě potřeby přivolat horskou službu nebo zdravotní záchrannou službu.

Zvláště v případě vážnějších zranění je na místě zavolat i policii. Když se bude sepisovat protokol, v žádném případě nepodepisujte nic, čemu nerozumíte. „Klidně přímo do protokolu napište, že nerozumíte a popište děj česky a teprve pod něj se podepište,“ doporučuje Milan Káňa. Jste-li pojištěni, volejte co nejdříve na asistenční službu vaší pojišťovny, kde vám operátoři poradí, jak postupovat.

Vždy si také nehodu co nejpodrobněji zdokumentujte i sami (nebo někdo z vaší rodiny či přátel, pokud jste vy sami také zranění). Postupujte přitom podobně jako v případě autonehody. „Svědectví účastníků nehody a jiných přítomných lyžařů, foto či video dokumentace z místa nehody totiž může být důležitým důkazním materiálem pro případy, kdy poškozený lyžař bude nucen uplatnit a prokázat svůj nárok na náhradu školy vůči druhému lyžaři u soudu,“ vysvětluje advokát Jiří Hartmann. Nebo opačně, pokud byste měli prokázat svoji nevinu.

Jakým právem se případný soud bude řídit

O tom, jakým právem by se řídil případný soudní spor (pokud nedojde k mimosoudní dohodě, například právě plněním z pojištění odpovědnosti viníka nehody), pak podle nařízení EU rozhoduje země, kde k nehodě došlo. „To, zda se nárok na náhradu škody bude řídit například italským, rakouským, německým nebo českým právem, může mít ve svém důsledku vliv mimo jiné na výši tohoto nároku, na řešení otázky spoluzavinění nebo vyloučení odpovědnosti a podobně,“ vysvětluje Hartmann.

Pokud by tedy český lyžař na svahu v Itálii zranil německého lyžaře, řídil by se případný soudní spor italským právem. Německý lyžař by přitom měl na výběr, zda o náhradu škody bude českého lyžaře žalovat v Itálii nebo v České republice. Nicméně, i český soud by v případě tohoto sporu musel aplikovat italské právo.

Z tohoto pravidla pak existuje výjimka pro případy, kdy se srazí dva lyžaři, kteří mají obvyklé bydliště ve stejné zemi. Pak by se spor řídil právem této země. Tedy například střet dvou Čechů v rakouských Alpách by se u soudu řídil českým právem.

Jiná pravidla by pak samozřejmě platila, pokud by viník nehody nebyl z EU, ale například z Ruska. „V těchto případech mohou být tato pravidla modifikována s ohledem na mezinárodní dohody a vnitrostátní předpisy toho kterého státu,“ dodává Jiří Hartmann.

Desatero pravidel chování na sjezdovkách podle Mezinárodní lyžařské federace

  1. Každý lyžař nebo snowboardista se musí neustále chovat tak, aby neohrožoval nebo nepoškozoval někoho jiného.
  2. Každý lyžař nebo snowboardista musí jezdit s přiměřeným odstupem a s ohledem na vzdálenost, na kterou vidí. Svou rychlost a svůj způsob jízdy musí přizpůsobit svému umění, terénním, sněhovým a povětrnostním poměrům, jakož i hustotě provozu.
  3. Lyžař nebo snowboardista přijíždějící zezadu musí svou jízdní stopu zvolit tak, aby neohrožoval lyžaře jedoucího před ním.
  4. Předjíždět se může shora nebo zespoda, zprava nebo zleva, ale vždy jen s odstupem, který poskytne předjížděnému lyžaři či snowboardistovi pro všechny jeho pohyby dostatek prostoru.
  5. Každý lyžař nebo snowboardista, který chce vjet do sjezdové tratě nebo se chce po zastavení opět rozjet, se musí rozhlédnout nahoru a dolů a přesvědčit se, že to může učinit bez nebezpečí pro sebe a pro ostatní.
  6. Každý lyžař se musí vyhýbat tomu, aby se zbytečně zdržoval na úzkých nebo nepřehledných místech sjezdové tratě. Lyžař nebo snowboardista, který upadl, musí takové místo uvolnit co nejrychleji.
  7. Lyžař nebo snowboardista, který stoupá nebo sestupuje pěšky, musí používat okraj sjezdové tratě.
  8. Každý lyžař nebo snowboardista musí respektovat značení a signalizaci.
  9. Při úrazech je každý lyžař nebo snowboardista povinen poskytnout první pomoc.
  10. Každý lyžař nebo snowboardista, ať svědek nebo účastník, ať odpovědný nebo ne, je povinen v případě úrazu prokázat své osobní údaje.

Autor: Dana Jakešová pro iDNES.cz